Halloweenské pohádky

Ester Matyášová: Halloweenská noc

Malá Viktorka čekala na pohádku, venku ještě klapla klika... A... A nad kuchyňským stolem se objevil zezelenalý proužek světla. Chvilku se zvolna pohupoval sem a tam a pak se usadil v pokličce od hrnce. Byl to duch, no spíš ducháček kuchyňský. Jmenoval se Šuflík a zpíval si: „A nejsem smutný a nejsem co, nejsem smutný a nevadí mi, že jsem tady sám, protože samota mi co, nevadí a nevadí,“ ale pak se to stalo. Nad kuchyňským stolem se objevil zežloutlý proužek světla a usadil se v naběračce a řekl: „Dobrý den, jmenuji se Šiflík, to vy jste si mě přál, doufám, že vám budu vyhovovat.“ „Ale já si nic neobjednal, heleďte, já nic nepotřebuju a pomozte mi a honem a rychle.“ „Tak za prvé: na přání se nepokřikuje, nebo se vám vypláší, a za druhé: pomůžu vám, když mě o to pěkně poprosíte.“ „No tak prosím,“ poprosil Šuflík, a tak se skamarádili dva duši.

Dobrou noc.

Jakub Petřík: O strašidle, které nechtělo strašit

Bylo jedno strašidlo, které nechtělo strašit. Chtělo si hrát. Ale to nešlo. A proč? Protože je zítra Halloween. A všechna strašidla straší. Ale kdyby strhnul stranu kalendáře, na které je Halloween, mohl by si hrát. Ale jediný, kdo si s ním chtěl hrát, byl malý bubáček. Pak si hráli a hráli. Ostatní pořád strašili a strašili. Ale to už jim bylo jedno.